začalo to nevinně

docela dobrej podnik - dvě, tři piva do vysokých sklenic
zase po dlouhý době vykouřená krabička cigaret.
trpíš mnou, a já trpím Tebou

zvuk elektrické kytary vynoří vzpomínku
čubčího smíchu a zašlapanejch vajglů
ukradenejch dvaceti značek ve sklepní zkušebně

je to jako tvrdá párty -
prostě piješ a je ti skvěle.
a vypiješ i poslední drink, i když předem víš že po něm vyzvracíš všechno předchozí

zvracíš bankovky, drobný mince, zvracíš tabák
zvracíš smích i pláč, zvracíš dokonce i rodinu a přátelství
jenže zvratky v hajzlu už vypadají uplně jinak než čím byly předtím

a klec se vydala hledat ptáčka

při nejbližší příležitosti to uděláš znovu
a po (vy)zvrácení všeho co prožijete se zapřísáhneš že už nikdy
ale je to pořád dokola.

∞

otec

 ty budeš
uplně stejnej.

možná máš pravdu.

žebrák

z milionu spermií
to byla právě tahle
nejrychlejší a nejsilnější
bohapustá soulož na dovolený v Krkonoších

dětství na matějský pouti
bez otce
kterej začal šukat jinou ženskou
a pak další

byl to hajzl -
dvojky trojky z chování
pak byl lepší -
dostal se na střední
uměleckou

najednou se snažil být nejlepší
předehnat ostatní
měl vždycky rád ženský
a krásu

dostal se i na vysokou
vlezlo mu to na mozek
a odjel
daleko

proboha proč to skládáte tak blbě
vypadněte
už se nikdy neukazujte
zkurvíš na co sáhneš

"já věděla že seš pořád ten hajzl"
byla sem naivní čůza
když sem ti věřila
vypadni

"paní prosím alespoň pár drobnejch"
"aspoň to cigáro nemáš?"
smrad chcanek a třikrát pohulenejch vajglů
nejvyšší dodržená hygiena nesrat si do "postele"

vypadnout
zase další město, špína
hnusný podlý lidi
co nic nedokázali
ale co já?

já vlastně taky ne

zelená na semaforu pro chodce
rychlej cvrkot pro slepý
zbohatlík vyhazuje z okna půlku nevykouřenýho nejspíš kubánskýho doutníku

jednotka intenzivní péče
"kde je ten kdo vás srazil?"
ujel, co by se staral o žebráka
stejně to má spočítaný
špína

prosím Vás já nechci další injekce
dejte to pryč
do prdele
co je zase tohle

pocit jako při orgasmu
dlouhou dobu napětí ve všech svalech
připadá to jako věčnost a tak strašně si přeješ aby přišlo to uvolnění
tma, a necejtíš nic.
na netu jsem tenkrát četl že vidíš světlo,
hovno,
prostě jenom tma.

sen

nemohl jsem vyjít na ulici,
ani být mezi lidmi - to už vůbec ne
bylo To něco hroznýho,

nešla kvůli tomu elektrika
byli jsme všichni v jedno domě
u Drvoty

nejdřív jsem spal v pokoji
s jeho sestrou
pak jsem odcházel

byl déšť a nikdo mě nechtěl pustit
ale když jsem řekl že jdu rybařit
bylo to v pohodě

rozvodový kabely elektřiny praskaly
a řítily se k zemi svítíce přitom
tím že jsem šel na ryby se mi vyhybaly

seděl jsem v dešti
a jako jedinýmu se mi nic nestalo
všichni kdo tam nebyli semnou
umřeli

vzpomínka

probudil jsem se vedle tebe
a bylo to zbytečný,
udělal jsem ti snídani zatím co jsi ještě spala
a bylo to zbytečný,
dal jsem ti k posteli vodu protože jsem věděl že po chlastu přijde žízeň
a bylo to zbytečný,
ukázal kde je záchod, koupelna,
a bylo to zbytečný,
stejně ses vyzvracela přímo na bílej chlupatej koberec,
na to nejnevhodnější místo,
poslouchal jsem tenkrát, jakej je tvůj kluk hajzl blbej,
sama si blbá, řekl jsem ti na dobrou noc
a bylo to zbytečný

konec

a možná mam i radost, ale spíš ne. leštim brýle, které se chystám si pořídit, mažu tetování které mám už půl roku v hlavě, hladím po hlavě psa kterého budu mít za tři týdny, kartáčuju ho, a koupu. slavím absolvetskou práci na vysoké škole, na které ještě nejsem, protože je pátek, jsem strašně opilý, ač je středa, vlastně, nemam ani trochu radost, spíš, pláč

*

Bojím se nějakých lidí, bojím se jejich tepla. Bojím se, jejich nepřetržité přítomnosti. Děsim se toho že s některýma se budu vídat nebo dokonce žít jim nablízku. Děsim se toho všeho.

lept / kombinovaná technika / 50cm výška /eroze krajiny

Roztrhnu Tě jako hada.

Už jako malej jsem přemýšlel o významu toho rčení "přetrhnout jak hada".

"Prosimtě můžeš mi říct proč si mi dala to jablko když si moc dobře věděla že ho nemáme jíst?" Řekl Adam Evě, která si zkoušela už desátý fíkový list. "Myslíš že mam v tomhle moc velikej zadek?" Řekla na to Eva. "Prosimtě nech těch kravin, víš moc dobře že Starej říkal že to nemáme jíst". Adam už byl dávno oblečený v prvním listu který našel. Had se v křoví smál při pohledu na ty dva. Adam zahlídnul hada a rozeběhl se k němu. Eva se samozřejmě přidala a nechala list listem. "Dej ho sem, já si na něm nacvičím pár uzlů!". "Však já si to s ním vyřídím po svým!" Přetahují se pomstychtivě o hada a nedochází jim následky svých činů. Po chvilce handrkování se ozvalo lupnutí. Had prasknul. Oba se shovali. "Co se tu děje?!". Oba dobře věděli že před Všemohoucím neutají nic, a tak šli s pravdou ven. Mluvim samozřejmě Adam. "Snědli jsme plod ze stromu uprostřed zahrady, a navíc jsme zdvojnásobili počet hadů v zahradě...". To Starého samozřejmě dost napustilo, a jentak ho to nepřešlo. Následky známe.

Paříž

Den odjezdu

čekám v praze na Honzu, přemejšlim jak se to vlastně seběhlo a jestli to vůbec všechno vyjde, začínám mít dost pochyby jestli nám každýmu zhruba 100euro bude stačit na to přežít v údajně nejdražšim městě Evropy tolik nocí. než něco najdeme. bez střechy nad hlavou..

Kouřim asi třicátý cigáro ten den v parčiku v dejvicích. Koukám okolo po holkách, na kterejch vidim že by se mě rádi zeptali jestli bych neměl cigáro. Bez zeptání jim na dálku nabízim, rádi si pro jedno každá přijdou a dají mi za ně dva hezký úsměvy.

Za pár hodin přijíždí Honza, už je skoro tma, jede se ve 23 hodin. Zjišťujeme že máme lístky, pojištění, občanky, i peníze. Vlastně s docela obava zjišťujeme že máme všechno co potřebujeme a oba dva nás přepadne strach, že tímhle se to vlastně rozhodlo, že opravdu jedeme.

Ze srandy jsme si koupili v žabce víno. Sklepmistr to byl. Pěkně bublinkatej. Říkali jsme si proč si nezkazit žaludek, že tam si budeme pít jak páni. V jinym parku ho do sebe tlačíme a jíme chleba se šunkou. Přišel týpek jestli nemáme tabák do jointa. Samozřejmě jsme měli. Za chvilku přichází další, tentokrát cizinec, pro změnu tabák do dýmky s trávou. Šlukujeme s nim jeho ruskej model, a cejtíme se nepřekonatelně.

Asi hodinu před odjezem čekáme na holky, který chceme ještě vidět předtim než v Paříži umřeme. Asi 13 metrů od obecního domu močíme na nějakej pomník povzbuzený tim sklepmistrem. V těle pocit šílenýho napětí.

Odejzd, cesta

Ještě se samozřejmě před odjezdem nezapomeneme vyfotit. V rychlosti balim pro holky dvě cigára na cestu a nasedam do žlutýho expresu.

Sedíme až vzádu. Sedadla pohodlný, na telku vidíme dobře. Ani už si nepamatuju co se promítalo. Zkoušíme usnout, nějak nám není do řeči. Rád jezdím takhle pozdě v noci někam daleko.

První zastávka na kraji ČR u benzíny, dávam si cigáro a kolu.

špatně se mi v autobuse spí. Za to Honza s klidem o mě opřenej ani neregistruje zastávky a města který projíždíme. Vždycky si dam cigáro a spokojeně zase zalezu do expresu.

Ve Francii, tušim v Remesu, si dáváme společnou snídani v podobě dvou croasantů a palubního kafe. Samozřejmý je cigáro.

Když přijedeme do Paříže v dálce vidíme Eiffelovku, náš hlavní cíl, ale žlutej autobus zajíždí k vlakovýmu nádraží, pro nás neznámo kam. Když jsme vystoupili snažili jsme se místo si zapamatovat. Naštěstí Gare nu Nord bylo spadno zapamatovatelný.

První den

od autobusu se touláme s těžkejma báglama (jejich váhu jsme postupem času ani nevnímali) a narazíme na samoobsluhu v zapadlý čtvrti která se zdála být sympatická. Co jsme chtěli bylo víno a odpověď na to kudy k Eiffelovce.

Překvapilo nás že jsme se s prodavačkou nedorozuměli anglicky, ale nakonec polsky to šlo. Poslala nás do metra a nakreslila plánek. My však šli dál pěšky. Prošli jsme spostou míst až na Trocadero.

S největšim klidem a pocitem že jsme to zvládli otevíráme vína. já červené Honza bílé. Po pár locích a šlucích s cigára přišli dva komisaři. Ženská a chlap. Něco nám francouzsky řikali a my samozřejmě pochopili že víno tam takhle na hulváta pít prostě nemůžeme. Koukali pak jak vyjevení na naše startky a ptali se s francouzskym přízvukem "Maridjuahna ?" koukali pak na vajgly na zemi a koukli na občanky.

Po prvních dvou hodinách jsme teda pochopili že se musíme chovat trošku slušně.

lesík, lept, akvatinta, 50 x 50 cm